autor komentářů - MUDr. Radim Tobolka, výkonný ředitel sdružení

5.1. 2011

Máme početnou skupinu mladých, schopných, talentovaných, ambiciózních lékařů, kteří mají pocit, že si zaslouží více než všudypřítomný marast. Hromadí se v nich frustrace z dlouhodobě nedůstojných pracovních podmínek. Mají pravdu, není těžké je pochopit. Proč ale jednoduše neodejdou a nenajdou si jiné zaměstnání? Proč se jim nedaří, jako nám ostatním, prostě sklonit hlavu, uznat, že jsme se dostali do slepé uličky, a potichu odejít o dům dál? Svět nabízí nekonečné možnosti, jak se realizovat a získat obživu.Po roce 1989 nastala obdobná situace ve vzdělávacím systému, bude trvat řadu let, než tento sektor vzpamatuje, ale svět jde dál. I ve zdravotnictví se tak částečně stalo v 90. letech, ne ale do takové míry. Jak správně píše ve svém výborném článku David Holub v Respektu č. 50 (2010), odejde-li část lékařů, systém zdravotní péče se nezhroutí, společnost si nějak poradí.Proč tedy zažíváme déjàvu lékařských protestů před patnácti lety? Odpověď spočívá v jedinečnosti lékařského povolání. Lékaři mají z podstaty soudobé západní biomedicíny ohromnou moc nad druhými lidskými bytostmi. Již při první schůzce, třebaže je vidíte poprvé v životě (a mnohdy naposledy), Vás mohou požádat, abyste se svlékli donaha, nahlížejí či pronikají do Vašich tělesných otvorů, ptají se na Váš osobní život, třeba i na vztahy s Vašimi blízkými či sexualitu. Nevím jak Vy, ale já se podřizuji. Jindy mám i dojem, že to tak má být a sám si rozepínám košili a sám vyprávím o osobních věcech, které dle mého názoru s mým trápením třeba souvisejí. Kdo má tak otevřený vztah se svým životním partnerem? Které jiné povolání má podobná privilegia překračovat společenská tabu? Kdo během běžné pracovní doby rozhoduje, kdo přežije a kdo ne? Jste-li v roli lékaře, ať chcete nebo ne, ať tuto asymetrii reflektujete či nikoli, moc, kterou vládnete, Vás ovlivní. Stručně řečeno, stanete se na ní tak trochu závislí. Zachutná Vám na jazyku již během studia na fakultě. A neradi se jí budete později vzdávat. Odtud plyne ona absurdita a jistá dětinskost současných protestů. Lékaři chtějí obojí: udržet si moc nad druhými i mít důstojné pracovní podmínky.